Přízemí nejstaršího severního křídla plzeňské radnice prošlo rekonstrukcí za tři miliony korun

„Upravované prostory patří k nejstarším částem dnešní radnice. Jsou pozůstatkem pozdně gotického dvorního křídla, které při celkové přestavbě radnice v 60. letech 16. století zapojil a využil Giovanni de Statia,“ připomíná Petr Triner, ředitel úřadu správních agend magistrátu.

Využití dvorního křídla bylo kancelářské, různě se měnící. Na konci 19. století zde byl berní úřad a kanceláře prvního voleného purkmistra Františka Wanky. „Postupně byly tyto nádherné historické prostory využívány jako rozmnožovna, sklady, dílna a částečně jako knihovna pro zaměstnance,“ doplňuje Petr Triner.

Dnešní úprava klade důraz na architektonickou krásu interiéru jednotlivých místností. „Prostory jsme nechali upravit jako společenské místnosti s tím, že budou využívány nejen radními a úředníky, ale rovněž veřejností, protože jejich předností z pohledu celé radniční budovy je téměř úplná bezbariérovost. Handicapovaní budou muset zdolat jen dva nízké schody u vrátnice,“ uvádí primátor Martin Baxa (ODS). Podle něj se výrazně zvýší nároky na společenské využití radnice v roce 2015, kdy bude Plzeň evropským hlavním městem kultury.

V závěru roku 2012 se kompletně měnily dřevěné podlahy, obnovou prošly vzduchotechnické kanály a hydroizolace. Následně byly stavebně upraveny všechny tři místnosti. Opravily se omítky a klenby, rozvedly se nové sítě, instalovalo se osvětlení a truhlářské prvky. Náklady na stavební úpravy byly vyčísleny na necelé tři miliony korun.

Prostřední místnost je pojmenována po jednom z nejvýznamnějších primátorů v dějinách města, Václavu Petákovi. Za jeho pětadvacetileté období (1892 – 1917) v čele města došlo k radikálním změnám ve všech oblastech, především ve školství, výstavbě veřejných budov i k modernizaci infrastruktury. „Domnívám se, že je osobnost primátora Petáka právem připomínána i prostřednictvím těchto nově zrekonstruovaných radničních prostorů,“ konstatuje primátor Baxa.

Zadní salónek je pojmenován po Františku Wankovi, který byl v letech 1850 – 1861 prvním purkmistrem obce vzešlým ze svobodné volby občanů. Během jeho funkčního období se začalo s dlážděním náměstí, vystavěla se plynárna a zavedlo plynové osvětlení ulic. Rovněž byly provedeny velké opravy arciděkanského chrámu a Mariánské sochy na náměstí. Zasloužil se také o zřízení městské spořitelny a bratrské pokladny plzeňských horníků. Osobně se podílel na záchraně arciděkanského chrámu při jeho požáru v roce 1835, kdy s nasazením vlastního života zabránil rozšíření požáru z věže kostela do lodi. František Wanka během svého funkčního období úřadoval právě v tomto salónku, tehdy označovaném jako radní síň.

O výstavnosti a velkorysosti přestavby, která předcházela renesanční radnici, svědčí pozdně gotická takzvaná záclonová okna, jež se ve dvorním křídle dochovala. Je také dokladem postupného zmáhání se města i jeho správy po husitských válkách, jeho nastupující prosperity, kdy svoji roli sehrály také výhody poskytnuté Zikmundem Lucemburským za věrnost.