Zastupitelé rozhodnou, zda bude Plzeňská teplárenská fúzovat, nebo investovat miliardy

Generálního ředitele společnosti Plzeňská teplárenská Tomáše Drápely jsme se zeptali na obě varianty, které jsou aktuálně ve hře.

„Energetika se strašně rychle vyvíjí, co se událo za posledních pět, šest let v energetice se neudálo sto let předtím. Změny jsou uměle vyvolávány především těmi nesmyslnými příkazy a předpisy z EU, které bohužel naši politici slepě papouškují. Tady se stala ta věc, že my máme velice kvalitní zdroj, který dělá všechno, co má dělat. Najednou někdo přišel a od stolu nařídil, že od roku 2022, ti co spalují fosilní paliva, což znamená především Češi, Poláci a Rumuni, tak musí přitlačit v emisních limitech natolik, že ten nás zdroj, který už má sebou ledacos za sebou, prostě není schopen ty emisní limity po roce 2022 splnit. Máme na to pět s tím něco udělat. Protože se jedná o významnou investici do rekonstrukce těch zdrojů, tak jdeme oznámit zastupitelstvu jako akcionáři, že je třeba do těch uhelných zdrojů, které tam máme, investovat významnou částku. Odhadujeme, že by to mělo být kolem jedné miliardy korun v té úspornější variantě. A nebo kolem 2,5 miliardy korun, pokud bychom postavili úplně nový zdroj. To jsme zpracovali a vedle toho samozřejmě se nabízí ještě další varianta. Je tady v Plzni druhá firma, která vlastní zhruba 30 procent trhu s teplem a my si myslíme, že v případě spojení těch dvou firem získáme čas. To znamená, že tu investici nemusíme dělat hned. Budeme fungovat jako spojené nádoby a ty emisní limity po roce 2022 s tím současným zařízením splníme. Pokud bychom se spojili není potřeba teď nic rozhodovat a nic investovat. Nevíme, co si pánové v EU zase vymyslí za dva roky.“

Plzeňská teplárenská už s tou druhou firmou, kterou je Plzeňská energetika, spolupracuje delší dobu. Jakým způsobem to vlastně funguje?

„Funguje to perfektně, v roce 2008 jsme vybudovali za 70 milionů korun napaječ, který ty naše dvě firmy spojil. Jeden druhému pomáháme bezplatně, když se někomu něco stane. My to teplo dodáme tam, kam je třeba a to samé se děje i obráceně. Neděje se to často, ale ta rezerva tady je, protože my jsme jediný zdroj, který tady to město topí a ta spolehlivost toho je klíčovým parametrem. Ta spolupráce funguje dobře.“

Jaký přínos pro město by měla ta fúze?

„Tak především získáme čas a nemusí se nic investovat. To zařízení, které kolegové v Plzeňské energetice mají, také není žádný hit. Ale na druhou stranu oni před pár lety postavili úplně nové odsíření, my ho stavěli v roce 1996, oni ho mají samozřejmě modernější. V případě mrazů my s tím výkonem našeho zařízení sjedeme a oni, abychom splnili ty emisní limity po roce 2022, to své zařízení zase nastartují a to teplo do Plzně dodají.“

Spojení obou firem by v praxi vypadalo jak? Lidé se obávají toho, že se Plzeňská teplárenská prodá společnosti EPH Daniela Křetínského a město tak přijde o nejvýdělečnější firmu?

„To nemá s prodejem nic společného. Kdyby dnes chtěl někdo koupit akcie Plzeňské teplárenské, jako akcie klasické energetiky, tak řeknu, neprodávejte to. Hodnota těch akcií na současném trhu je třetinová, než byla před šesti lety. Ten atak EU a nekontrolovatelný rozkvět obnovitelných zdrojů celý ten trh zrušil. Ty akcie těch klasických energetik významně klesly. Není to o prodeji, nikdo nic nikomu neprodává. Je to o tom, že tady je velká firma, která vlastní 70 procent trhu, pak je tady menší firma, která vlastní 30 procent trhu. Jde o to spojit to, využít těch synergických efektů, využívat ty zdroje tak, jak je potřeba. Pokud možno je třeba oddálit ty investice na co nejdelší dobu, budeme čekat na to, co si v EU zase někdo vymyslí, protože tam člověk neví dne ani hodiny.“

Bez uhlí to stále ještě nepůjde?

„Ano, bez uhlí to stále ještě nepůjde. Tak, jak jsem před šesti lety hřímal, že uhlí nebude, elektřina stála 80 eur, klasická energetika jela, uhlí se pálilo a dobře se prodávalo. Byl to velmi dobrý byznys, teplárna velmi dobře finančně prospívala, držela nízkou cenu tepla, protože jsme vydělávali jinde. Dnes za těch pět let se tím umělým zásahem trh zhroutil, elektřina dnes stojí 30 euro a najednou to uhlí přestali všichni pálit, protože se jim to prostě nevyplatí. Najednou je teď na trhu uhlí dost a není s tím žádný zásadní problém. Jednal jsem před třemi týdny s generálním ředitelem Sokolovské uhelné Františkem Štěpánkem. Přislíbil nám, že nám prodlouží kontrakt na dodávky uhlí do roku 2036. Navíc byly prolomeny těžební limity na Bílině pro účely teplárenství. Dá se tedy říci, že uhlí je pro Plzeň zajištěno na dalších 30 let, což je dobré. Proto ta investice do těch uhlených kotlů dává smysl. Bez uhlí to nejde, naše spalovna a zelený blok jsou energeticky malým zdrojem na to, aby se Plzeň vytopila.“

Co přinesou obě ty varianta pro občany Plzně? Mohou se obávat zdražení tepla, které patří k nejlevnějšímu v rámci celé republiky?

„Ceny tepla zůstanou stejné. Obě varianty jsou o tom, že buď to budeme dělat každý zvlášť, nebo to budeme dělat dohromady. Teplárenství dnes ztratilo ten monopol, který mělo před deseti léty, dnes se dotují lokální zdroje, ať už na plyn, tepelná čerpadla a další. O ceně se už dnes nikde nehlasuje na politických grémiích. My ji tři roky držíme na stejné úrovni. A počítám, že minimálně další dva tři roky není důvod, aby se ta cena zvedala. Nám se zákazníci neodpojují, je to dané především tím, že ta naše cenová politika je taková, jaká je a taková také zůstane. Aby byla konkurenceschopná a to nemá s politikou nic společného. Není to o cenách tepla, je to o tom, jak se bránit a předcházet těm vlivům, které my jako Plzeňská teplárenská neumíme ovlivnit a které na nás přijdou z toho Bruselu.“

Které z těch dvou variant dáváte přednost vy osobně?

„Je tady politický problém, myslím si, že se tady dostatečně nevysvětluje, že se nejedná o prodej. Jde skutečně o spojení něčeho. A pokud něco spojuji, tak vždy tam město, které je tím velkým bratrem, bude mít významnou majoritu. Město bude řídit a rozhodovat o té věci jako takové. Bude to prostě ekonomičtější.“