Legenda na kolejích, unikátní Stříbrný šíp konečně dorazil do Plzně

Válka mu samozřejmě nepřála, nebyla nafta, tak byl odstaven. Pak chvíli fungoval od roku 1948 do 1953 v běžném provozu a potom byl pro poruchu odstaven. A to na pěkně dlouhou dobu. Nejprve postával v Šumperku, kde sloužil jako čalounická dílna. Pár nadšenců ho nechalo převézt do Ústí nad Orlicí a nakonec zakotvil na Pražském nádraží v Libni. V roce 2011 se ale konečně podařilo sehnat všechny potřebné peníze a vlak se začal znovu dávat dohromady. „Renovace probíhala podle dobových fotek, ale třeba i podle laku, který byl zachován na těch spodních vrstvách. Šlo se opravdu do detailu,“ řekl Jiří Lešeta obchodní ředitel ČD.

Designově byla velmi propracována nejen skříň vozu, která představuje elegantní aerodynamický expresní vlak v tehdejším Československu srovnatelný pouze s o několik let starší Slovenskou strelou, ale také jeho interiér. Přestože odpovídal tehdejší 3. třídě, byl na svou dobu neobvykle komfortní. V kůži potažených sedadlech s opěrkami hlavy se mohlo usadit až 64 pasažérů a osobitost vozu dotvářely četné chromované kovové doplňky. Chromové části, lak, barvy kůže jsou originální nebo napodobeniny originálu interiéru.

Vůz byl původně konstruován pro rychlost až 130 km/h, ale pro nedostatečný účinek brzd mu byla povolena rychlost pouze 90 km/h. Jízdu ve Stříbrném šípu si ale neužívají jen cestující. Pro takového strojvedoucího je to také zážitek. Výhled tu má totiž úplně jiný než v běžném vlaku. „To je dáno zejména tím, že jsou okna posazená trochu níž, tak je přehled přímo před vozidlo. Tak ten vjem je trochu jiný, máte dojem že jedete jinou rychlostí, než na normální lokomotivě, kde sedíte výš a nemáte tolik prosklené plochy,“ popsal zážitek z jízdy strojvedoucí Jan Konopík. Všechny schvalovací procesy, aby mohl rychlovlak znovu vyrazit na trať, se táhly pět let. Teď už brázdí české tratě, a to hlavně při slavnostních příležitostech.