Železná Ruda vzpomínala po čtvrt století na otevření česko-německé hranice a pád železné opony

Na setkání bohužel nedorazil pozvaný kardinál Miloslav Vlk, který před 25 léty působil v Železné Rudě jako farář a stejně tam nepřijel ani senátor Jiří Dienstbier mladší, jehož otec, tehdejší první porevoluční ministr zahraničí se na pádu železné opony podílel a na akci 3. února 1990 hraniční dráty stříhal obřími nůžkami. Českou stranu reprezentoval poslanec Vladislav Vilímec (ODS), náměstek hejtmana Ivo Grüner, domácí starosta Železné Rudy Michal Šnebergr (ODS) a starostové několika dalších šumavských měst i obcí. Z obce u nedalekého německého Regenu ovšem dorazila legenda, tehdejší reportérka Rádia Svobodná Evropa Lída Rakušanová, jejíž vysílání tajně poslouchali lidé žijící za železnou oponou v tehdejším Československu.

„Před 25 lety panovala euforie na obou stranách hranice. Zorganizovali jsme tehdy s manželem zájezd pro naše německé sousedy a jeli jsme jim ukázat Prahu. Na té slavné akci s ministrem Dienstbierem jsem v Železné Rudě tehdy byla, ale žádný ostnatý drát se tenkrát nestříhal. Přijela jsem z naší mnichovské redakce s úkolem od vedení Rádia Svobodný Evropa přivézt pár metrů toho ostnatého drátu, který se měl rozstříhat, zatavit do plexiskla a následně věnovat na památku americkým kongresmanům. Ministr Dienstbier říkal, že už žádné dráty stříhat nechce, protože to dělal předtím už několikrát. Poměrně rychle tenkrát odjel a já byla dost smutná, že nemám drát a nemohu splnit úkol. Řekla jsem to bývalému starostovi Železné Rudy, ten zorganizoval pohraničníky, odjeli jsme k té železné oponě, dostala jsem do ruky kleště a ten drát si sama ustřihla,“ vzpomínala na události před 25 léty Lída Rakušanová.

Další pamětník, šumavská legenda, pedagog a bývalý člen Horské služby Emil Kintzl připomenul světový unikát, kterým bylo rozdělené česko-německé nádraží Železná Ruda – Bayerisch Eisenstein, jehož středem vedla pomyslná státní hranice. „Za bolševika se to přehradilo a poznala se ta hranice podle toho, že polnosti na bavorské straně byly pěkně upravené a vysečené, u nás byla džungle. Koleje byly vytrhané, vlaky na nádraží nejezdily, naši lidé zde žádní nežili. Na chátrající budově nádraží na české straně zářila rudá hvězda a visely tam portréty Stalina a Gottwalda. K nádraží se vůbec nesmělo, před ním už byly dráty, pár prověřených lidí bydlelo jen v Alžbětíně a museli mít speciální povolení,“ popsal chmurnou historii Emil Kintzl.

„Při otevření hranice šel z Železné Rudy průvod lidí, byla to hlava na hlavě. Já už stál na celnici, kam přišel i ministr Dienstbier, kterého jsem pozdravil jako svého kolegu. On koukal a ptal se, jestli jsem také ministr. Řekl jsem mu, že jsem stejně jako on topič proti své vůli. On byl ale v kotelně jen tři roky, já tam prožil tři desetiletí,“ řekl Kintzl a pochvaloval si, že po otevření hranic se v oblasti začalo příjemněji žít a lidé nacházeli a stále ještě nachází přátele na obou stranách kdysi neproniknutelné hranice.

Podle starosty Železné Rudy Michala Šnebergra až další generace definitivně setřou rozdíly mezi českým a německým pohraničím. „Na ten den před 25 léty si vzpomínám velmi dobře, poprvé jsem mohl navštívit Bavorskou Rudu a jít se podívat na Velký Javor, což bylo do té doby téměř nemožné. Nyní už je česká Železná Ruda dávno součástí evropského světa a my máme co oslavovat, musíme si vážit toho, že hranice mezi oběma státy dnes už prakticky neexistuje. Chtělo by to více odpovědnosti a úsilí, abychom se vyrovnali té vyspělejší části Evropy. Současnému vylidňování české i bavorské Železné Rudy, které nás v poslední době velmi trápí, zabrání jedině investice státu, soukromníků i kraje,“ konstatoval železnorudský starosta Michal Šnebergr.

Za pravdu starostovi dal náměstek hejtmana Plzeňského kraje Ivo Grüner. „Vylidňování zabrání více peněz z obou stran, tedy z Mnichova i ČR. Musí se zlepšit dopravní obslužnost, silnice, železnice. A musejí sem přijít investice do přírody, na české straně ubrat sílu národnímu parku, aby se tu lidem lépe žilo," řekl Ivo Grüner. Za důležité pak považuje rozšíření silnice první třídy I/27 z Plzně. „Aby byly v oblasti podmínky jako má třeba Lipno. Pak se tu bude dobře žít,“ dodal Grüner.