Prestižní Cenu 1. června pro filozofa a mluvčího Charty 77 Ladislava Hejdánka, převzala v Plzni jeho dcera

„Ladislav Hejdánek ve svém životě několikrát dokázal statečnost v boji za demokracii, svobodu a spravedlnost. Je tím, kdo nám svými činy připomíná, jaké hodnoty bylo a stále je nutné vyznávat,“ řekl ve svém proslovu plzeňský primátor Martin Zrzavecký.

„Tatínek si tohoto ocenění velmi váží, zejména ve společnosti těch, kteří je v minulosti obdrželi,“ uvedla Martina Kutišová. Na slavnostním shromážděni přečetla zdravici svého otce. Poděkoval v ní za vyznamenání. „Je to pro mě pro velká čest, že jste si letos vybrali právě mě,“ vzkázal filozof. Ve své zdravici se zamýšlel nad současnou situací v Evropě i ve světě. „Evropa je v krizi. A je to vlastně celý svět, který je v krizi. Nemylme se, to nejsou a nebudou problémy jen těch druhých, ale budou to problémy naše. Být Evropanem znamená podílet se na odpovědnosti Evropy a Evropanů za celý svět!,“ vzkázal Ladislav Hejdánek.

Podle prvního náměstka Martina Baxy Ladislav Hejdánek celým svým životem a činy obhajoval hodnoty, jako jsou svoboda a demokracie. „Pan Ladislav Hejdánek v tomto smyslu dlouhodobě publikuje a vytváří své práce. Zároveň ve svém životě dokázal několikrát statečnost v boji o prosazení principů demokracie, svobody a spravedlnosti. V únoru 1948 byl mezi dvěma stovkami vysokoškolských studentů, kteří se vydali na Hrad žádat prezidenta Edvarda Beneše, aby nepřijímal demisi nekomunistických ministrů. Koncem padesátých let spolu s dalšími podobně smýšlejícími přáteli vytvořil reformní evangelické hnutí Nová orientace, jemuž šlo o občanskou interpretaci evangelia do tehdejších společenských, církevních i politických poměrů,“ přiblížil Martin Baxa.

Ladislav Hejdánek byl dlouhodobě sledován StB, v roce 1971 byl uvězněn. Po půlroční vazbě byl propuštěn a ve dvou procesech odsouzen k nepodmíněnému trestu devíti měsíců. Významně se podílel na promýšlení formulací a prezentace Charty 77, byl jedním z prvních signatářů a v letech 1977 a 1980 také jejím mluvčím. V roce 1990 diplomaticky odmítl žádost prezidenta Václava Havla, aby se stal místopředsedou Čalfovy vlády. V roce 1992 byl jmenován profesorem filozofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, na níž vyučoval až do druhé poloviny 90. let.

Dne 1. června se připomíná veřejné vystoupení Plzeňanů proti totalitnímu režimu v roce 1953, říká se mu také Den prvního zvonění. Tehdy se postavili Plzeňané otevřeně proti komunistickému režimu, aby vyjádřili nesouhlas s probíhající měnovou reformou. Do protestní akce se zapojilo 20 tisíc lidí, kteří na necelý den ovládli značnou část města a až večer jejich neposlušnost potlačily přivolané ozbrojené posily. Během povstání bylo na obou stranách zraněno kolem 250 osob. Toto vůbec první povstání proti komunistickému režimu v Evropě však tehdejší režim potlačil a utajil. V souvislosti s nepokoji bylo v Plzni odsouzeno v politických procesech 331 osob, někteří až na 14 let vězení. Celkem 50 rodin bylo vystěhováno z města do zapadlých pohraničních obcí, celá řada lidí přišla o práci a mnozí byli léta diskriminováni.

Cenu 1. června udělovanou od roku 1993 již v Plzni získalo 24 osobností. Držitelem je i bývalý prezident Václav Havel, spisovatel Jiří Gruntorád, získal ji například jako vůbec první Pavel Tigrid, dále Jaromír Štětina, Jefim Fištejn, Ivan Medek, Jan Šibík, Jiří Stránský nebo Jacques Rupnik, Dana Němcová, socioložka Jiřina Šiklová a in memoriam také básník, publicista a politický vězeň Ivan Magor Jirous. V loňském roce cenu obdržel signatář Charty 77, novinář, publicista, spisovatel a dramatik Ivan Binar.