Na Dni řemesel v Chanovicích předvedlo návštěvníkům své umění také 15 nositelů lidových tradic

Malebnou expozici lidové architektury v Chanovicích oživili řemeslníci, kteří předváděli své mnohdy již zapomenuté umění. Návštěvníci mohli při práci sledovat výrobce proutěných košťat, košíkáře, bednáře, skláře, kováře, bylinkáře, květináře, tkalce, výrobce hraček, ale také holiče a celou řadu dalších výrobců. Zájemci si pak také mohli pod dohledem skutečných mistrů některá řemesla vlastnoručně vyzkoušet. Další řemeslníci obsadili také celý zámecký areál.

„Jsme rádi, že se našeho Dne řemesel zúčastnilo 15 nositelů lidových tradic. Tento titul uděluje ministr kultury nejlepším řemeslníkům z oblasti tradiční lidové kultury. Jedná se o řemesla, která bývají ohrožena zánikem, nebo je potřeba je nějakým způsobem podpořit jejich revitalizaci. Osobně si velmi cením toho, že zde máme dvě opravdu exkluzivní party bednářů,“ řekl hostitel akce Luboš Smolík, ředitel Vlastivědného muzea Dr. Hostaše v Klatovech, pod které spadá i chanovický skanzen.

Slámové a lýkové ozdobičky, ošatky a různá prostírání pletla před očima návštěvníků Miloslava Zatloukalová, která do Chanovic přijela z moravského Brodku u Konice. Prozradila, že daleko náročnější, než samotné pletení a výroba je příprava materiálu. „Slámu si sami připravujeme, mám tu výhodu, že nám zemědělské družstvo naseje žito, my to pak sklízíme klasicky kosou. Můj chlap seče, já odebírám, je to jako před 50 léty, kdy se všechno sklízelo ručně. Ale já potřebuji slámu dlouhou a neporušenou, tak proto musíme toto úsilí vynaložit,“ řekla Miloslava Zatloukalová. S manželem nasekají asi 150 snopů, které svezou z pole do stodoly a celé prázdniny pak odsekávají klásky, třídí stonky od plevele a od polámané slámy. „Musím si schovat jen ta neporušená a celá stébla, ty potom skladuji na půdě, ale ještě se třídí podle velikosti a podle síly stonku,“ dodala řemeslnice.

 Podobné úsilí, ale s jiným materiálem, musí vynaložit také košíkář Zdeněk Pikal z Hostouně na Domažlicku. Samotný koš uplete za dvě až čtyři hodiny podle velikosti výrobku. Ale pletení předchází namáhavá příprava vrbového proutí, které si musí vypěstovat sklidit. „Na sezónu mám tak odhadem dvě tuny materiálu. Pěstuji si proutí na zahradě, mám tam asi 10 tisíc vrbových sazenic, které mi produkují proutí,“ řekl Zdeněk Pikal.

Klasickou bednařinu předvedli návštěvníkům Dne řemesel bednáři z Plzeňského Prazdroje. „Připravili jsme si ukázku rozebírání i stavění soudku, rákosování a vypalování cejchů do dřeva. Klasický menší sud si udělá sám bednář komplet za dva dny. Děláme to starými nástroji, nové vlastně neexistují. V Plzni v pivovaru je nás v bednářské partě osm. Zajišťujeme výrobu ležáckých sudů i transportních sudů, zároveň se věnujeme také skanzenu. Když odejde starý bednář, tak přijmeme nového bednáře, tři roky se učí řemeslo, pak ho vezmeme,“ naše řemeslo tak zůstává stále živé,“ dodal Josef Hrůza, vedoucí bednářské party.